Můj prázdninový stereotyp

Letošní prázdniny jsou jiné než ty minulé. Žádné kontinuální spaní do oběda, pak oběd a zevlink v pyžamu než dorazí manžel z práce.

Letos mám pravidelný budíček už mezi pátou až sedmou ranní. Ze snění mě vytrhává pláč právě se probudivšího syna Honzíka. Po nezbytném přebalení uleháme zpět tentokrát oba do mé postele, ale nejen pro pokračování mého spánku, ale hlavně pro Honzíkovu snídani.

Když vydatně posnídá, usne. Já většinou taky. A protože všichni říkaj: “užívej, dokud to jde!” já poslouchám a ležím a spím, co to jde.
Zpravidla po dvou hodinách mrňousek chce pokračování papání, překulíme se tedy na druhý bok a pokračujem. Po dalších dvou hodinách se vymění plína, dítě se z pyžámka převlíkne do domácího oblečku a jde si hrát do své postýlky s hračkami zavěšenými na hrazdičce.


Tato činnosti zpravidla malého i krásně uspí. Já mám tak příležitost se zcivilizovat, něco pojíst a popít než se kolotoč krmení rozběhne na novo.
Papání prokladáme společným povídáním, zpíváním, prý nevadí, že mám hudební hluch a jinými zajímavými činnostmi.

Od konce června oběd nahrazujeme mixovanou zeleninkou. Zatím Honzíkovi moc nejede, ale to se jistě brzo změní.

Stereotyp doma pravidelně nabourávám výlety s Honzíkem v kočárku pro pečivo do nedaleké Jednoty a nebo pro kávu, kterou prodávají o kousek dál.

Další výlet je nejčastěji za prarodiči, kteří rádi malého nejen vidí, ale i vozí.

Mrňousek se cizích lidí zatím nebojí a v kočárku zpravidla krásně klidně spinká, takže můžeme na návštěvy v celku velmi často.

Snad se nám o letošní prázdniny podaří i nějaká noc strávená mimo domov jako bychom byli na dovolené.

Krásné volné dny a nezapomínejte odpočívat!

One Reply to “Můj prázdninový stereotyp”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*