Měření fyzikálních veličin

Učitelka: Edita Martoníková

V době distanční výuky jsem v šestých třídách probírala Měření fyzikálních veličin, konkrétně: délku, objem, hmotnost, čas a teplotu. Zabývali jsme se historií, fyzikálními jednotkami a jejich převody, teorií měření: stupnice, nejmenší dílek, rozsah a pod. ale jaká by to byla fyzika bez pokusů. 😉

Děti měly “prošmejdit” celý byt/dům a najít vše, co danou fyzikální veličinu umí změřit. A s dovolením a někdy i pomocí rodičů změřit něco “normálního” a něco “extrémního”. U délky např.: šířku pokojíčku či tloušťku listu učebnice fyziky, u objemu: objem kuchyňské naběračky, hrníčku či kapky vody….V souvislosti s hmotností v některých rodinách oprášili váhy po babičkách i prababičkách a napadlo je, srovnat jejich přesnost s přesností těch moderních digitálních. Jak to dopadlo? Přikládám v příloze. 😉

A čas nám poskytnul příležitost vyrobit hodiny, ty přesýpací/přelévací vedly! A jaké technické problémy museli překonat – vyrobit vhodně velkou dírku, testovat různé sypké materiály, v troubě usušit písek, a další a co se u toho dozvěděly a naučily děti referovaly spolužákům v on-line hodinách. 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*